Kodex Apokalypsy ~Recenze~

Zdravím, knihofilové!

Dnes tady mám recenzi na knihu Kodex Apokalypsy.

Co na ni říkám já?

Jméno knihy:

Autor: Jesus B. Vilches

Nakladatelství: Fantom Print

Anotace: V Moskvě řádí neznámý mor jako novodobý Herodes. Stejně jako kdysi v případě Mesiáše dojde i nyní k záchraně, avšak kdo bude novodobým spasitelem a proč je ho třeba? Odpovědi by mohly být nalezeny za pár let poté, roku 2038, na druhé straně oceánu, ve zpustlých ulicích Manhattanu, kde nebezpečí číhá na nebi i na zemi. Nastává Čas Prokletých. Luz, bělovlasá dívka s krvavými slzami, se bude zmítat mezi silami dobra a zla, jež se o ni přetahují ve světě, který se pomalu obrací v prach a kde není jisté, kdo je vlastně anděl a kdo démon.

O téhle knize jsem se dozvěděla ve videu od Dragell, kde ukazuje dokonalou sběratelskou edici a o knize si povídá. A tak jsem si řekla, že si tu klasickou verzi přečtu taky. A tak jsem ji od Fantom Print dostala a moc, moc děkuji. Pokud vás kniha v recenzi zaujme, tak si ji koupit budete moci zde. Nebo budou brzy Vánoce a pokud znáte někoho s podobným vkusem, proč mu pod stromeček nenadělit knihu? Hm, a nebo raději ne... Kodex Apokalypsy napsal Jesús Bů. Vilches a nádherně ji ilustrovali Luis a Romulo Royovi.

Začátek knihy mě trochu zmátl, nechápala jsem spojitost mezi postavami a nějak celkově jsem se utápěla ve víru času a různých míst. Ale bavil mě. I když jsem doteď nepochopila, o co tam šlo... Prvních padesát stran jsem přečetla opravdu rychle, jenže potom přišlo peklo. Následovalo asi 100 stran nudy, kdy jsem přečetla denně jen pár knih a k četbě se vracela s nechutí a z donucení. Opravdu jsem to málem vzdala, jelikož se tam nic nedělo a já byla zklamaná. Jenže pak se to zlomilo a já to dočetla během dne a musím říct, že to byla  část, která mě celkem bavila.  Měla jsem pocit, jako by se snad vyměnil autor, protože text byl najednou poměrně čtivý. Ale i tak mi čtení trvalo opravdu neskutečně dlouho.

Bělovlasá dívenka plačící slzy a nesoucí jméno Luz je najednou opuštěná. Její Mistr, který pro ni byl jako otec, najednou zmizel. Není tu a ona je sama. Sama se svou katanou (japonský meč) a strachem. Vydává se do ulic a učí se postarat se o sebe. Potom zde máme skok a po několika letech se setkáváme s o několik let starší a půvabnější Luz, která žije v troskách Manhattanu a pokouší se přežít. Avšak vše se nesmírně komplikuje a Luz zjišťuje více informací o své tajuplné minulosti a musí si vybrat, na kterou stranu se přidá. Zda na stranu Nebeských a nebo Padlých. Zda na stranu dobra, nebo zla. Jenže nakonec není nic takové, jaké se původně zdálo a Luz si uvědomuje, že je pro svět důležitější, než si myslela...

Příběh je napsán poměrně slušně, ovšem sám osobě by mě neoslovil. Autorův styl je nemastný, neslaný a nijak vás neupoutá, neposadí vás do židle, nespadne vám z toho čelist. Občas se moc snaží působit vzdělaně a nějak vznešeně, jenže na místech, kde to nefunguje, nebo to pořád opakuje dokola.  Nepracuje absolutně s emocemi čtenářů, nedonutí vás plakat, ani smát se. Všechny postavy na vás působí až moc uměle, až moc jednotvárně a ploše. Neuvažují, jednají nelogicky a naprosto nepřirozeně. Je jich tam někdy až moc, mají různá jména a všichni jsou naprosto průhlední.
Jsou momenty, ve kterých je potřeba ubrat, zvolnit, nechat se čtenáře začíst a prožít to. Ale poté nastávají scény, kterým by neuškodilo přidat na tempu a posunout se dál. Jenže to Vilches nějak nepochopil. Dělá to totiž přesně naopak, u toho, kde by měl zvolnit, zrychlí a popíše tyto scény suše a bez elánu a naopak u naprosto "o ničem scén" zase zpomaluje a popisuje vše do detailů...

Jsem si jistá, že za knihou stojí mnoho práce, ovšem tohle je ten případ, kdy za tím stojí práce až moc. Musel prostě všechno co vymyslel vecpat do knihy, takže je nabytá informacemi, různými potvorami a vším možným a nakonec z toho vznikne 300 stran zmatku, střídání časů, pohledů postav a stylů psaní občas i po odstavcích, což mi lezlo na nervy a určitě to nedělalo hezký dojem.
Celkově to celé postrádá logiku, občas mi přijde, jako by autora něco napadlo jen tak, a tak to tam flákl taky. Dokonalá Luz, která v upnutých dupačkách zabíjí monstra je spíše k smíchu, protože všichni si dokážeme domyslet, jak moc by to asi bylo praktické. Celkově mi postava lezla a nervy a chovala se strašně otravně a já si přála, ať už ji tam něco sežere.
Když jsem se dívala na ilustrace, opravdu vypadaly božsky a řekla bych, že na vás zapůsobí o mnohem více, než text. Zde totiž opravdu polonahá žena držící katanu působí sexy, ovšem jakmile to vidíte napsané, už to tak úžasné není.

Kniha pro mě byla napsána tedy naprosto hrůzně a jediné, co ji zachránilo, byly ilustrace, protože příběhově mě naprosto zklamala. Neříkám, že se někomu líbit nemůže, to vůbec, ale přijde mi psaná na sílu. Pro méně sečtělé čtenáře to asi bude pěkné počtení, ovšem já jsem si to neužila a neplánuji si knihu číst znova...

39%

A jaký máte na knihu pohled vy? Určitě zanechte vaše poznatky a komentáře dole, ať si mám co číst. :)
Lupínková dáma.