pátek 6. dubna 2018

Dědička ohně ~Recenze~

Zdravím, knihofilové!
Vítám vás u další recenze, tentokrát na třetí díl série Skleněný trůn.
A co na něj tedy říkám?

zdroj
Název:  Dědička ohně
Autor: Sarah J. Maas
Ofiko anotace: Celaena přežila smrtící soutěž i srdcervoucí ztrátu, ale zaplatila za to strašnou cenu. Teď musí cestovat do neznámé země a čelit zdrcující pravdě – pravdě o svém dědictví, která by mohla její život změnit navždy. 
Mezitím se na obzoru shromažďují temné síly, které chtějí zotročit celý její svět. Celaena tak musí najít sílu bojovat nejen proti vlastním vnitřním démonům, ale i proti zlu, které chce král Adarlanu osvobodit a využít pro své plány. 
Je dědičkou ohně a popela a neskloní se před nikým.

Nakladatelství: CooBoo ♥♥
Rok vydání: 2016
Jak dlouho jsem to četla?  Asi čtyři dny.
Je/Bude pokračování? Ano, pokračování je. 

Tu knihu mi věnoval úžasný eshop eReading, kterému chci neskutečně poděkovat, jsem jim za to moc vděčná. Pokud si chcete eknihu koupit, nebo se jen podívat na ukázku, můžete tak učinit zde: http://www.ereading.cz/cs/eknihy/16083/dedicka-ohne

Celaena, poznamenaná minulostí je v naprosto novém prostředí, kde se musí ze začátku srovnávat hlavně se sebou. Její nejlepší přítelkyně - Nehemie, je mrtvá. Dorian má magické nadání a ona musela všechny opustit. I Chaola... Cítí se nejistá ve svých pocitech k němu. Na jednu stranu jej nenávidí za to, že jí neřekl o tom, že je Nehemie v nebezpeční, ale přesto je někde hluboko v ní hlásek, který jí říká, aby nezapomněla. Aby nezapomněla na chvíle, kdy s ním byla opravdu šťastná. 
Celaena na pokraji svých sil a skoro na dně se potuluje po městě, živí se ukradeným jídlem a popíjí víno. Ovšem vše se náhle změní, když v uličce potká muže. Ztělesnění moci, krutosti a surové magie. Jeřába. Jednu z víl, která má úkol. Dovést ji k její tetičce, která je královnou víl.
Jeřáb opravdu Celaenu nemůže vystát, takže se rozhodne s ní nijak nekomunikovat.
Nakonec od královny víl dostane úkol, ze kterého neskáče radostí do nebe. Cvičit Celaenu, aby se naučila používat svou magii. A co si budeme povídat, občas dost drastickými způsoby...
Na druhé straně sledujeme příběhy Doriana, Chaola a mnoha dalších postav, které si prožívají také své... Ovšem všichni mají něco společného. Doufají, že se Celaeně nic nestane. Další nová postava, která zde je, je Aedion Ashryver, který má co dočinění s králem Adarlanu. A další novou postavou je třeba Sorscha, léčitelka.  
A máme zde ještě jednu dějovou linii, která je pro nás nová. Zabývá se čarodějkami a hlavně Manon Černozobou. Tahle linka mě velice bavila a Manon se stala jednou z mých nejoblíbenějších postav této série.

Po několika měsících se sice můj názor na knihu a na celou sérii změnil, ovšem musím říct, že tento díl byl tím nejlepším z celé série a já jsem si jeho čtení opravdu užila.

Dějové linie, které jsou vzájemně propletené a jak to má autorka zvykem - strhující konce, u kterých nezvládnete nic jiného, než číst, občas dýchat a hledět s otevřenou pusou.

A opravdu tomu tak bylo i u mě. Kam jsem šla, tam jsem byla v představách v myšlenkách a přemýšlela nad tímto světem. A tak moc bych si o tom s někým chtěla popovídat. Jenže do recenze nemůžu vypisovat každou kapitolu knihy a názor na ni - kdo by to taky četl. Jediné co můžu je načrtnout děj a názor na knihu. A kamarádi, se kterými bych se rozplývala nad postavami, mi též chybí.
Stále si ale myslím, že autorčinou slabou stránkou je práce s charaktery postav. Přijdou mi takové šablonovité, příliš... jednotvárné a jednoduché. Plus si s jejich chováním občas dělá co chce, a tak se chovají někdy dost nelogicky.

Třeba Chaol. Chaola jsem měla v minulých dílech opravdu moc ráda - a mám i tak, ale v této knize mi nepřišel takový, jaký předtím. Ano, také se na něm podepsala minulost, ale... Nevím. Ztratil pro mě to osobité kouzlo, které měl dříve. Autorka ho prostě zkazila a tohle je jeden z důvodů, proč nakonec knize dávám hodnocení dolů. 
Doriana jsem měla vždycky neskutečně ráda. Byla to postava, která byla vždy taková roztomilá a i když jsem byla za Chaola s Celaenou, Dorianovi jsem chtěla udělat kakao. A ne, nevím proč. Udělat mu kakao, obejmout ho, zachumlat se s ním do peřin a číst si. Prostě jsem tuto postavu měla a mám strašně moc ráda. Od prvního dílu neskutečně povyrostl. Nemyslím vzhledově, ale myslím tím uvnitř...
Manon byla také úchvatná, ta její dravost, kterou měla, mi brala dech... Její příběhy mě také neskutečně bavily. (Všichni si chtějí vzít Jeřába, já Manon.)

Jeřáb, nový vílí válečník, je super a v této knize se stal mou nejoblíbenější postavou.
Ale Aelin... Proboha, já tu holku vážně nemám ráda. Za celou tu dobu mi přijde pořád stejně umíněná, nerozvážná a arogantní.

A ten konec? Bohové, ten byl úchvatný! (Bohové, no jasně...) Byly tam nějaké scény, které se mi třeba zdály urychlené, ale je tu věc, se kterou nesouhlasím. Hodně lidem připadal rozjezd dlouhý. A já jsem ten zpropadený pomalý rozjezd milovala.

A tohle je naposledy, kdy říkám, že mi kniha z této série nepřijde zdlouhavá a zbytečně natáhlá. V tomto díle se mi většina scén líbila a délka knihy mi nevadila.


68%

Výsledek obrázku pro gif love it
Výsledek obrázku pro gif please marry me
Výsledek obrázku pro gif i like it
Budu ráda, když v komentářích zanecháte vaše názory a dojmy z knihy.
Lupínková dáma.


Žádné komentáře:

Okomentovat