Zdravím, knihofilové!
Vítám vás u další recenze, tentokrát na knihu Losing it.
A co na ni říkám já?
Jméno knihy: Losing it
Autor: Cora Carmack
Rok vydání: 2014
Oficiální anotace: „Jak to, že jsem pořád ještě panna?“ ztrápeně si opakuje každý den při pohledu do zrcadla Bliss Edwardsová, na první pohled úspěšná a bezproblémová studentka herectví obklopená množstvím přátel, kteří však absolutně netuší, čím se jejich pohledná a inteligentní kamarádka užírá. Hodlá skoncovat s panenstvím – jenže ten pravý stále ne a ne přijít.
V okamžiku, kdy se její sexem protřelá kamarádka Kelsey dozví, že Bliss není přes svůj „handicap“ ani lesbička, ani nehodlá odejít do kláštera, navleče ji do úzkých šortek a trička s tak velkým výstřihem, jaké by si samotná Bliss nikdy neoblékla. A potom ji s prohlášením „konečně si vrzneš“ odtáhne do blízkého baru, kde ji po konzumaci několika panáků na kuráž vybízí, aby si našla kvalitního milence na jedno použití. Bliss prchá zbaběle na záchod, ale cestou narazí na zajímavého mladíka jménem Garrick, zabraného do čtení Shakespeara. Neplánovaně přeskočí jiskra a Bliss má tu noc skutečně šanci prožít pohádkový sex…, ze kterého však na poslední chvíli s mnoha nepodařenými výmluvami vycouvá.
Další den ráno, první hodinu posledního semestru, Bliss málem omdlí: zjišťuje, že Garrick, který před necelými osmi hodinami ležel nahý v její posteli, je jejím novým profesorem!
Jak dlouho jsem ji četla? Četla jsem to poměrně dlouho. (Na knihu tohoto žánru a této délky.) Asi čtyři dny, ovšem neměla jsem moc času a zbyly mi na to akorát přestávky, vana, nebo záchod... Ehm.
Knížku Losing it jsem získala jako recenzní výtisk od nakladatelství Jota. Jsem jim vděčná a ještě jednou děkuji. Bohužel odkaz dát nemohu, jelikož knížku na stránkách již nemají. Líbil se mi tehdy obal a možná jsem před těmi pár měsíci neměla náladu na to, číst si něco složitého a myslela jsem si, že to zaplácnu nějakou slaďárnou. Obálka je jednoduchá, stylově jako by vypadla z Canvy a ani anotace není úplně v pořádku. A tak jsem došla k Losing it. Sice jsem věděla, že zápletka nebude originální, ale i tak jsem se těšila. Ovšem neměla jsem žádná velká očekávání. Losing it napsala spisovatelka Cora Carmack. Vydalo ji nakladatelství Jota v roce 2014 je to YA kniha.
Rok vydání: 2014
Oficiální anotace: „Jak to, že jsem pořád ještě panna?“ ztrápeně si opakuje každý den při pohledu do zrcadla Bliss Edwardsová, na první pohled úspěšná a bezproblémová studentka herectví obklopená množstvím přátel, kteří však absolutně netuší, čím se jejich pohledná a inteligentní kamarádka užírá. Hodlá skoncovat s panenstvím – jenže ten pravý stále ne a ne přijít.
V okamžiku, kdy se její sexem protřelá kamarádka Kelsey dozví, že Bliss není přes svůj „handicap“ ani lesbička, ani nehodlá odejít do kláštera, navleče ji do úzkých šortek a trička s tak velkým výstřihem, jaké by si samotná Bliss nikdy neoblékla. A potom ji s prohlášením „konečně si vrzneš“ odtáhne do blízkého baru, kde ji po konzumaci několika panáků na kuráž vybízí, aby si našla kvalitního milence na jedno použití. Bliss prchá zbaběle na záchod, ale cestou narazí na zajímavého mladíka jménem Garrick, zabraného do čtení Shakespeara. Neplánovaně přeskočí jiskra a Bliss má tu noc skutečně šanci prožít pohádkový sex…, ze kterého však na poslední chvíli s mnoha nepodařenými výmluvami vycouvá.
Další den ráno, první hodinu posledního semestru, Bliss málem omdlí: zjišťuje, že Garrick, který před necelými osmi hodinami ležel nahý v její posteli, je jejím novým profesorem!
Jak dlouho jsem ji četla? Četla jsem to poměrně dlouho. (Na knihu tohoto žánru a této délky.) Asi čtyři dny, ovšem neměla jsem moc času a zbyly mi na to akorát přestávky, vana, nebo záchod... Ehm.
Knížku Losing it jsem získala jako recenzní výtisk od nakladatelství Jota. Jsem jim vděčná a ještě jednou děkuji. Bohužel odkaz dát nemohu, jelikož knížku na stránkách již nemají. Líbil se mi tehdy obal a možná jsem před těmi pár měsíci neměla náladu na to, číst si něco složitého a myslela jsem si, že to zaplácnu nějakou slaďárnou. Obálka je jednoduchá, stylově jako by vypadla z Canvy a ani anotace není úplně v pořádku. A tak jsem došla k Losing it. Sice jsem věděla, že zápletka nebude originální, ale i tak jsem se těšila. Ovšem neměla jsem žádná velká očekávání. Losing it napsala spisovatelka Cora Carmack. Vydalo ji nakladatelství Jota v roce 2014 je to YA kniha.
Největším problémem mladičké Bliss je podle ní to, že je stále panna. Nechápe to. Není ošklivá, nebo hloupá. Je úspěšnou studentkou herectví a vypadá vážně dobře. Jenže proč ještě ne? Naivní Bliss totiž hledá toho pravého, se kterým by o to přišla. A tak, když ji jednou její kamarádka dotáhne do baru, se slovy "konečně si vrzneš", všechno vypadá na nejtrapnější večer života. Ovšem při cestě na záchod narazí na muže, který čte Shakespeara a prohodí pár slov. Chemie mezi nimi funguje dokonale a Bliss se možná splní sen. Ovšem na poslední chvíli ze sexu sejde a Bliss zůstane sama. O to horší je, když se jim TEN Garrick představí jako nový profesor.
Bliss se jeví jako poměrně ohraná postava. Krásná, mladá, nevinná a s několika přáteli. Podle anotace o zní velice lacině a odhadnutelně, jelikož takových románů se za svých časů načetl snad každý... Nebo alespoň podobné filmy jsme viděli všichni.
I přes tuto naprosto ohranou a klišoidní zápletku je kniha psána milým, svěžím a mladistvím stylem, který vás pobaví, rozesmutní i donutí zamyslet. Za což dávám velké plus, jelikož není nic horšího než špatně napsaná kniha.
Losing it není špatné, ovšem je to kniha, u které se usmíváte když ji čtete, ale jakmile přečtete poslední stranu, knihu odložíte do knihovny a za nějakou dobu nevíte, o co se tam jednalo. Ale tak to bohužel je.
Postavy v knize jsou též v pořádku, ovšem to nevidím tak růžově, jako před pár měsíci. Určitě nemohu říct, že by byly nějak originální. Bliss, ztělesnění nevinnosti, která když už se jeví inteligentně, nikdy se nezapomene připomenout tím, jak moc je vlastně dětinská a hloupá.
Další hlavní postavou je zde ten Garrick, který je prostě napsán tak, abyste jej měli nějakým způsobem rádi, což nepopírám. Ovšem musel být samozřejmě pohledný a inteligentní, protože tak to v takových knihách bývá. Občas se choval jako puberťák a pak zase měl tu svoji strašně dospěláckou zodpovědnou stránku. Prostě... občas byl na zabití.
Takže i přes to, že je zde zápletka taková, jaká je, určitě neříkám, že byla kniha špatná. Najde si své čtenáře a lidi, kteří ji budou milovat. Ovšem to já zrovna nejsem. Na odpočinek, nějaká trošku romantičtější knížka... To asi ano. Ale že bych si její čtení měla zapamatovat? To opravdu ne.
Dávám jí tedy 48%, jelikož i přesto, že byl děj ohraný a klišoidní, autorka měla příjemný styl psaní a jako oddechovka je to rozhodně dobré. Takže v rámci tohoto žánru je hodnocení takové.
V komentářích zanechte své názory, poznatky a i to, zda jste knihu četli.
Lupínková dáma.
Bliss se jeví jako poměrně ohraná postava. Krásná, mladá, nevinná a s několika přáteli. Podle anotace o zní velice lacině a odhadnutelně, jelikož takových románů se za svých časů načetl snad každý... Nebo alespoň podobné filmy jsme viděli všichni.
I přes tuto naprosto ohranou a klišoidní zápletku je kniha psána milým, svěžím a mladistvím stylem, který vás pobaví, rozesmutní i donutí zamyslet. Za což dávám velké plus, jelikož není nic horšího než špatně napsaná kniha.
Losing it není špatné, ovšem je to kniha, u které se usmíváte když ji čtete, ale jakmile přečtete poslední stranu, knihu odložíte do knihovny a za nějakou dobu nevíte, o co se tam jednalo. Ale tak to bohužel je.
Postavy v knize jsou též v pořádku, ovšem to nevidím tak růžově, jako před pár měsíci. Určitě nemohu říct, že by byly nějak originální. Bliss, ztělesnění nevinnosti, která když už se jeví inteligentně, nikdy se nezapomene připomenout tím, jak moc je vlastně dětinská a hloupá.
Další hlavní postavou je zde ten Garrick, který je prostě napsán tak, abyste jej měli nějakým způsobem rádi, což nepopírám. Ovšem musel být samozřejmě pohledný a inteligentní, protože tak to v takových knihách bývá. Občas se choval jako puberťák a pak zase měl tu svoji strašně dospěláckou zodpovědnou stránku. Prostě... občas byl na zabití.
Takže i přes to, že je zde zápletka taková, jaká je, určitě neříkám, že byla kniha špatná. Najde si své čtenáře a lidi, kteří ji budou milovat. Ovšem to já zrovna nejsem. Na odpočinek, nějaká trošku romantičtější knížka... To asi ano. Ale že bych si její čtení měla zapamatovat? To opravdu ne.
Dávám jí tedy 48%, jelikož i přesto, že byl děj ohraný a klišoidní, autorka měla příjemný styl psaní a jako oddechovka je to rozhodně dobré. Takže v rámci tohoto žánru je hodnocení takové.
48%
A abych nezapomněla, mám zde i to hodnocení v GIFech. :)V komentářích zanechte své názory, poznatky a i to, zda jste knihu četli.
Lupínková dáma.
Žádné komentáře:
Okomentovat