sobota 15. července 2017

Dědička ohně ~Recenze~

Zdravím, knihofilové! 
Mám zde po celkem dlouhé odmlce recenzi na knihu Dědička ohně od Sarah J. Maas. Pohodlně se usaďte, udělejte si třeba kakao (pokud je vám taky zima) a pusťte se do čtení. :) Určitě se nezapomeňte do komentářů vyjádřit. 

zdroj


Tato recenze neobsahuje výrazné spoilery na tento díl, ovšem na předchozí dva díly spoilery obsahuje. :) Recenze na první díl je zde, na druhý díl zde. Pokud jste tedy předchozí díly nečetli, prosím, opusťte tuto recenzi, neboť byste si to pokazili.

Název:  Dědička ohně
Autor: Sarah J. Maas
Ofiko anotace: Celaena přežila smrtící soutěž i srdcervoucí ztrátu, ale zaplatila za to strašnou cenu. Teď musí cestovat do neznámé země a čelit zdrcující pravdě – pravdě o svém dědictví, která by mohla její život změnit navždy. 
Mezitím se na obzoru shromažďují temné síly, které chtějí zotročit celý její svět. Celaena tak musí najít sílu bojovat nejen proti vlastním vnitřním démonům, ale i proti zlu, které chce král Adarlanu osvobodit a využít pro své plány. 
Je dědičkou ohně a popela a neskloní se před nikým.
Nakladatelství: CooBoo ♥♥
Rok vydání: 2016
Jak dlouho jsem to četla?  Asi čtyři dny, sice pomaleji, ale užívala jsem si to. 
Je/Bude pokračování? Ano, pokračování je. 

Tu knihu mi věnoval úžasný eshop eReading, kterému chci neskutečně poděkovat, jsem jim za to moc vděčná. Pokud si chcete eknihu koupit, nebo se jen podívat na ukázku, můžete tak učinit zde: http://www.ereading.cz/cs/eknihy/16083/dedicka-ohne


Celaena, poznamenaná minulostí je v naprosto novém prostředí, kde se musí ze začátku srovnávat hlavně se sebou. Její nejlepší přítelkyně - Nehemie je mrtvá. Dorian má magické nadání a ona musela všechny opustit. I Chaola... Cítí se nejistá ve svých pocitech k němu. Na jednu stranu jej nenávidí za to, že jí neřekl o tom, že je Nehemie v nebezpeční, ale přesto je někde hluboko v ní hlásek, který jí říká, aby nezapomněla. Aby nezapomněla na chvíle, kdy s ním byla opravdu šťastná. 
Celaena na pokraji svých sil a skoro na dně se potuluje po městě, živí se ukradeným jídlem a popíjí víno. Ovšem vše se náhle změní, když v uličce potká muže. Ztělesnění moci, krutosti a surové magie. Jeřába. Jednu z víl, která má úkol. Dovést ji k její tetičce, která je královnou víl.
Jeřáb opravdu Celaenu nemůže vystát, takže se rozhodne s ní nijak nekomunikovat.
Nakonec od královny víl dostane úkol, ze kterého neskáče radostí do nebe. Cvičit Celaenu, aby se naučila používat svou magii. A co si budeme povídat, občas dost drastickými způsoby...
Na druhé straně sledujeme příběhy Doriana, Chaola a mnoha dalších postav, které si prožívají také své... Ovšem všichni mají něco společného. Doufají, že se Celaeně nic nestane. Nová postava, která zde je, je Aedion Ashryver, který má co dočinění s králem Adarlanu. A další novou postavou je třeba Sorscha, léčitelka.  
A abychom to neměli jen tak jednostranné, máme zde další pohled další postavu a tou je Manon. Manon Černozobá, opravdu úchvatná postava, jejíž příběhy mě neskutečně bavily... Však uvidíte v knize. :) 

Sarah J. Maas je prostě úchvatná, perfektní a dokonalá. A tato série je pro mě nejlepší fantasy, jaké jsem kdy četla. I když se u prvního dílu někomu možná zdálo, že to bude klasická zaláskovaná kniha, není tomu tak. A já tuto sérii miluju a naprosto jsem tomuto světu propadla. 

Třetí díl byl nejlepší. Nejlepší z knih, co jsem kdy četla a nejlepší ze série. Líbilo se mi množství postav, děj, všechno. Propracovanost světa, kdy mi neustále něco vyráží dech, je neuvěřitelná. Postavy, které mají nějakou minulost, postavy, které nejsou dokonalé. A to se mi líbí snad nejvíce. Ve většině knih je prostě nějaká perfektní postava, která je neporazitelná. Bylo tomu tak i v knize Dvůr mlhy a hněvu od této autorky, ovšem zde? 
Každá z postav má jisté slabiny, má věci, na které je pyšná a věci, na které hrdá není. Má chyby, chová se jistým způsobem, který nemusí být všem sympatický a nemusí s jejím chováním souhlasit. Ovšem tak to prostě je. Lidi dělají chyby a dělají věci, které ostatním někdy přijdou nelogické. Ale když vám autorka postupně odkrývá jejich minulost, vy se do nich čím dál více vžíváte, čím dál více se do nich zamilováváte.

Dějové linie, které jsou vzájemně propletené a jak to má autorka zvykem - strhující konce, u kterých nezvládnete nic jiného, než číst, občas dýchat a hledět s otevřenou pusou.

A opravdu tomu tak bylo i u mě. Kam jsem šla, tam jsem byla v představách v myšlenkách a přemýšlela nad tímto světem. A tak moc bych si o tom s někým chtěla popovídat. Jenže do recenze nemůžu vypisovat každou kapitolu knihy a názor na ni - kdo by to taky četl. Jediné co můžu je načrtnout děj a názor na knihu. A kamarádi, se kterými bych se rozplývala nad postavami, mi též chybí. 

Třeba Chaol. Chaola jsem měla v minulých dílech opravdu moc ráda - a mám i tak, ale v této knize mi nepřišel takový, jaký předtím. Ano, také se na něm podepsala minulost, ale... Nevím. Ztratil pro mě to osobité kouzlo, které měl dříve. 
Doriana jsem měla vždycky neskutečně ráda. Byla to postava, která byla vždy taková roztomilá a i když jsem byla za Chaola s Celaenou, Dorianovi jsem chtěla udělat kakao. A ne, nevím proč. Udělat mu kakao, obejmout ho, zachumlat se s ním do peřin a číst si. Prostě jsem tuto postavu měla a mám strašně moc ráda. Od prvního dílu neskutečně povyrostl. Nemyslím vzhledově, ale myslím tím uvnitř...
Manon byla také úchvatná, ta její dravost, kterou měla, mi brala dech... Její příběhy mě také neskutečně bavily.

A ten konec? Bohové, ten byl úchvatný! (Bohové, no jasně...) Byly tam nějaké scény, které se mi třeba zdály urychlené, ale je tu věc, se kterou nesouhlasím. Hodně lidem připadal rozjezd dlouhý. A já jsem ten zpropadený pomalý rozjezd milovala. Jelikož se v něm ukrývalo tolik emocí, tolik... všeho, že bych tu knihu dokázala číst i kdyby měla o sto stránek více. 

Já se přiznám, jsem asi jeden z mála lidí, ale pro mě je kniha o 200 stranách prostě krátká. Ta pětistovka už je tak akorát, je tam dost času na přivyknutí si na postavy a hlavně na pochopení.
A já prostě jinak nemůžu, nejraději bych hned teď šla smazat deset hvězd u jiné knihy na mém blogu, protože tato kniha je král mezi všemi. 

★★★★★★★★★★ 

10/10 (jedenáct nejde. Škoda)



Ale abych se přiznala, trochu se bojím čtvrtého dílu. A bojím se toho, že si zkazím celý dojem ze série... že se tam stane něco, kvůli čemu názor přehodnotím. A bojím se zatraceně hodně. Ale i tak si jej prostě přečtu. 

Mé pocity z knihy v gifech. 




PS: Jsem se trochu rozšoupla, no... ^^

Mějte se krásně, 
podělte se o názory do komentářů, spoilery označujte velkým SPOILER.
Děkuji za všechno.
Vaše platonická lupínková láska,
 Lu.


















Žádné komentáře:

Okomentovat